Mezi naše každoroční rituály patří grilování. Mohlo by se zdát, že se jedná o obyčejnou žranici, která už po letech přestává být in, ale naše je zcela jedinečné. A to hned z několika důvodů.

1. Organizační tým

Máme krásně sehraný organizační tým, který čítá dvě až tři osoby, přičemž dvě dělají v podstatě to samé. První osoba neustále aktualizuje seznam, čte ji druhé, a ta ji neposlouchá. Jedna strana se snaží uspořádat malou svatbu s neomezeným počtem tetiček, druhá ujišťuje, že když dojde jídlo, nevadí. Hlavně, že bude dostatek piva.

Po dokončení seznamu nastane den D a od rána organizační tým brázdí Brno, aby zabezpečil vše potřebné. Stíháme masnu, pivovar, vinotéku i Šopíka, kde se vegetariánská členka posádky zúčastňuje zabíjení, aby mohla vrhat nenávistné pohledy na majitele obchodu. Nabere se pouhých šedesát kusů burger housek v Globusu a jede se zpátky.

Největší časový žrout vždy býval nákup potravin. Bylo jedno, že jsme měli s sebou nákupní seznam optimalizovaný dle umístění zboží v hypermarketu, stejně nám to zabralo nekonečné hodiny.

2. Levná kuchyňská síla

Všechno maso a zelenina čeká na zpracování. Vyvolený tučňák, který vlastní elektrický mlýnek, namele maso na burgery, přichystá základ k tataráku a připraví ryby. Na mě zbývá veškerá „nemasová“ práce. Mám proto nejlepší funkci: manažuju vše okolo!

Vývojáři jsou druh velice milý a neobvyklý. Na rozdíl od marketérů se ptají, jestli potřebujete pomoc. Stačí pár chvil či dobře míněných rad a najednou šéf vývoje pláče nad cibulí, front-enďák krájí žampiony, další kompletuje salát a nejmladší chystá hermelíny.

3. Plný stůl

Začínáme grilovat. Nedočkavci přešlapují s papírovým táckem a zapojují své superhrdinské vidění, aby pomohli dokončení prvních porcí. Když je většina utišena flákotou masa, gril je otřen papírovým ubrouskem a dostává se i na vegetariány. Počet vegetariánů rovná se jeden, přesto zbylých třicet lidí dokáže sníst všechnu zeleninu. Aby nikdo neumřel hladem, na scénu pro jistotu přichází také tatarák a topinky.

4. Hrdé projevy

Jsme nasycení a napojení, začíná proto oblíbený projev vedení. Kdysi jsme si tuhle kratochvíli zkracovali stopováním a sázkami, jak dlouho bude trvat. Tento ročník byl jiný a nejvýmluvnější řečník nebyl k slovu vůbec připuštěn. Přesto nechybí vzpomínání, plány do budoucna, ironický humor, dojemné příhody, vtipné hlášky, ani neustálý Matějův potlesk.

Stihneme toho projít hodně, občas kluci doplní slova čísly nebo grafy. Ročník 2016 se zapsal neuzavřeným úkolem pod názvem „Hrdost zaměstnanců“. Obecně ji chceme, u některých už ji dokonce máme. Uvidíme, kam se za další rok posuneme. Předneš končí a masožravci zase jedí.

5. Soutěže

Jako správní tučňáci jsme hraví. Zvolené soutěže nejsou typicky teambuildingové, ale stojí za to. Uznejte sami. Po mindráku, že si vás pořád nikdo nevybral do týmu, začíná soutěživá atmosféra houstnout. Každý rok, bez ohledu na charakter úkolů, Michelin vznáší námitku. Nezáleží na tom, jestli k průběhu soutěže, jejímu zadání, vyhodnocení nebo k soupeřům. Námitka je vždy vznesena.

Nejkrásnější na tom všem je jednotlivé týmy pozorovat. Vzhledem k mé povaze se soutěží raději neúčastním, ale pomáhám je organizovat, případně uvádět. A to máte pak dost času na pozorování. Všichni se změní na malé soutěživé tučňáčky, kteří se radí, taktizují a usilují o vítězství. Proto tolik námitek.

Autorem letošních soutěží byla Aneta, náš junior teambuilding manager. Svůj úkol pojala velice zodpovědně, takže došlo jak na procvičení morseovky a běhu, tak na herecké dovednosti a toaleťákovou kreativitu. Posledním úkolem totiž bylo vytvoření co nejhezčí mumie. Přikládám fotodokumentaci.

6. Beer-pong

Volně přecházíme do nové discipliny: beer-pong. Jaj! Naštěstí jsme najezení, protože neexistuje lepší způsob, jak vysosnout všechny zásoby piva. Turnaj byl zahájen soubojem mezi slovenskou částí igloo a českou stranou. Mohla bych napsat, že vzhledem k převaze nechali čeští kolegové výhru Slovákům, ale sama jsem Slovenka, takže tak to určitě nebylo. Po dlouhých hodinách a spletitém pavoukovi jsme se dobrali nejen vítěze, ale i prázdných sudů.

Třešničkou na dortu je volná zábava, trochu podobná diskotékám z dětského tábora. Taneční kreace jsou ale často doplňovány soubojem ve shybech a vítěz nás již několik let nepřestává překvapovat. Jeho poznávací znamení jsou golfové polobotky. Kdo dobře hledá, najde.

Jubilejní grilování před námi

Letošní grilování bylo výjimečné, stejně jako tučňáci, kteří u nás pracují. Je jedno, jestli trsáte jako na táboře, sedíte u vyhasínajícího grilu nebo vymýšlíte způsob, jak porazit ostatní. Nechte se strhnout atmosférou a sledujte #nejsmezledu, protože příští rok oslavíme již 10 let!